.\" -*- coding: UTF-8 -*-
.\" Copyright (c) 1995,1997 Paul Gortmaker and Andries Brouwer
.\"
.\" %%%LICENSE_START(GPLv2+_DOC_FULL)
.\" This is free documentation; you can redistribute it and/or
.\" modify it under the terms of the GNU General Public License as
.\" published by the Free Software Foundation; either version 2 of
.\" the License, or (at your option) any later version.
.\"
.\" The GNU General Public License's references to "object code"
.\" and "executables" are to be interpreted as the output of any
.\" document formatting or typesetting system, including
.\" intermediate and printed output.
.\"
.\" This manual is distributed in the hope that it will be useful,
.\" but WITHOUT ANY WARRANTY; without even the implied warranty of
.\" MERCHANTABILITY or FITNESS FOR A PARTICULAR PURPOSE. See the
.\" GNU General Public License for more details.
.\"
.\" You should have received a copy of the GNU General Public
.\" License along with this manual; if not, see
.\" .
.\" %%%LICENSE_END
.\"
.\" This man page written 950814 by aeb, based on Paul Gortmaker's HOWTO
.\" (dated v1.0.1, 15/08/95).
.\" Major update, aeb, 970114.
.\"
.\"*******************************************************************
.\"
.\" This file was generated with po4a. Translate the source file.
.\"
.\"*******************************************************************
.TH BOOTPARAM 7 "15. září 2017" Linux "Linux \- příručka programátora"
.SH JMÉNO
bootparam \- Úvod do parametrů pro zavedení jádra Linuxu
.SH POPIS
Jádro operačního systému Linux akceptuje \(aqparametry na příkazové
řádce\(aq neboli \(aqparametry pro zavedení operačního systému\(aq při
startu systému. Obecně, takto lze jádru předat informace o hardware, které
si jádro nemůže zjistit samo nebo aby se předešlo chybné detekci ze strany
jádra.
.PP
When the kernel is booted directly by the BIOS, you have no opportunity to
specify any parameters. So, in order to take advantage of this possibility
you have to use a boot loader that is able to pass parameters, such as GRUB.
.SS "Seznam parametrů"
The kernel command line is parsed into a list of strings (boot arguments)
separated by spaces. Most of the boot arguments have the form:
.PP
.in +4n
.EX
jméno[=hodnota_1][,hodnota_2]...[,hodnota_10]
.EE
.in
.PP
kde 'jméno' je jednoznačné klíčové slovo, použité pro rozpoznání, pro kterou
část jádra se případné hodnoty (jsou\-li uvedeny), použijí. Povšimněte si, že
hodnota 10 je skutečným limitem, protože současný kód neumí zpracovat více
než 10 hodnot oddělených čárkami pro jedno klíčové slovo. (Ve zvlášť
složitých případech však můžete použít totéž klíčové slovo s dalšími
parametry, pokud je to podporováno danou setup funkcí ovladače.)
.PP
Most of the sorting is coded in the kernel source file \fIinit/main.c\fP.
First, the kernel checks to see if the argument is any of the special
arguments 'root=', \&'nfsroot=', 'nfsaddrs=', 'ro', 'rw', 'debug' or
\&'init'. The meaning of these special arguments is described below.
.PP
Dále pak prochází seznamem setup funkcí, kde kontroluje, zda zadaný řetězec
(řekněme 'foo') je propojen s funkcí ('foo_setup()') pro určitý ovladač či
část jádra. Jestliže předáte jádru řádek foo=3,4,5,6 tak jádro prohledá pole
bootsetups, aby zjistilo, zda je řetězec registrován. Jestliže ano, je
zavolána funkce k 'foo' přidružená (foo_setup()) a jsou jí předány parametry
3, 4, 5 a 6 tak, jak se objevily na příkazové řádce.
.PP
Cokoli ve tvaru 'foo=bar', co není akceptováno jako parametr, se bude
interpretovat jako proměnná prostředí, která má být nastavena. Příkladem
budiž použití 'TERM=vt100' jako zaváděcí parametr.
.PP
Any remaining arguments that were not picked up by the kernel and were not
interpreted as environment variables are then passed onto PID 1, which is
usually the \fBinit\fP(1) program. The most common argument that is passed to
the \fIinit\fP process is the word 'single' which instructs it to boot the
computer in single user mode, and not launch all the usual daemons. Check
the manual page for the version of \fBinit\fP(1) installed on your system to
see what arguments it accepts.
.SS "Obecné zaváděcí parametry (nespojené s ovladači)"
.TP
\&\fB'init=...'\fP
Nastavuje příkaz pro proces jedna, který bude spuštěn po natažení jádra.
Jestliže není uvedeno (nebo jej nelze najít), jádro zkusí nejprve
\fI/sbin/init\fP, potom \fI/etc/init\fP, pak \fI/bin/init\fP, potom \fI/bin/sh\fP a
vyhlásí kernel panic, selže\-li i poslední varianta.
.TP
\&\fB'nfsaddrs=...'\fP
Nastavuje zaváděcí adresu pro NFS na daný řetězec. Je použita při zavádění
ze sítě (net boot).
.TP
\&\fB'nfsroot=...'\fP
Nastavuje jméno NFS kořenu na daný řetězec. Jestliže řetězec nezačíná \&'/'
nebo ',' nebo číslicí, pak se před něj připíše \&'/tftpboot/'. Toto jméno se
použije při zavádění ze sítě.
.TP
\&\fB'root=...'\fP
Tento parametr říká jádru, které zařízení má být použito jako kořenový
souborový systém pro zavedení systému. Implicitně se tento parametr
nastavuje v době překladu jádra jako kořenové zařízení, na kterém je jádro
překládáno. Na překrytí tohoto implicitního nastavení na druhou disketovou
jednotku použijte 'root=/dev/fd1'.
.IP
The root device can be specified symbolically or numerically. A symbolic
specification has the form \fI/dev/XXYN\fP, where XX designates the device type
(e.g., 'hd' for ST\-506 compatible hard disk, with Y in \&'a'\(en'd'; 'sd'
for SCSI compatible disk, with Y in 'a'\(en'e'), Y the driver letter or
number, and N the number (in decimal) of the partition on this device.
.IP
Poznamenejme, že tato jména nemají nic společného se zařízeními v adresáři
/dev; to je jen čirá konvence.
.IP
Komplikovanější a méně přenositelná specifikace kořenového zařízení sestává
z čísel zařízení major/minor. (Příklad: \fI/dev/sda3\fP má major 8, minor 3,
takže \&'root=0x803' je alternativní zápis.)
.TP
\&\fB'rootdelay='\fP
This parameter sets the delay (in seconds) to pause before attempting to
mount the root filesystem.
.TP
\&\fB'rootflags=...'\fP
This parameter sets the mount option string for the root filesystem (see
also \fBfstab\fP(5)).
.TP
\&\fB'rootfstype=...'\fP
The 'rootfstype' option tells the kernel to mount the root filesystem as if
it where of the type specified. This can be useful (for example) to mount
an ext3 filesystem as ext2 and then remove the journal in the root
filesystem, in fact reverting its format from ext3 to ext2 without the need
to boot the box from alternate media.
.TP
\&\fB'ro'\fP a \fB'rw'\fP
Parametr 'ro' říká jádru, aby připojilo kořenový souborový systém pouze pro
čtení, takže může proběhnout kontrola konzistence souborového systému
(pomocí fsck). Žádný proces nemůže na tento souborový systém psát dokud není
\&'pře\-připojen' i pro zápis, například příkazem \&'mount \-w \-n \-o remount
/'. (Viz také \fBmount\fP(8).)
.IP
Parametr 'rw' říká jádru, aby připojilo kořenový souborový systém pro čtení
i zápis; toto je implicitní nastavení.
.TP
\&\fB'resume=...'\fP
This tells the kernel the location of the suspend\-to\-disk data that you want
the machine to resume from after hibernation. Usually, it is the same as
your swap partition or file. Example:
.IP
.in +4n
.EX
resume=/dev/hda2
.EE
.in
.TP
\&\fB'reserve=...'\fP
Ochrana intervalu V/V adres před testováním. Parametry mají tvar:
.IP
.in +4n
.EX
\fBreserve=\fP\fIiobase,extent[,iobase,extent]...\fP
.EE
.in
.IP
Na některých počítačích je třeba zakázat ovladačům přístup při hledání
zařízení (auto\-probing) do vybraného intervalu adres. Tím lze obejít
zařízení, které špatně reaguje na automatickou detekci, nebo lze zabránit
nesprávné detekci či identifikaci, nebo dosáhnout například zakázání
přístupu na zařízení, které nechceme jádrem inicializovat.
.IP
Parametr reserve určuje rozsah V/V adres, který nemá být procházen při
hledání. Žádný ovladač nesmí na dané adresy přistupovat, ledaže by mu tak
bylo explicitně řečeno jiným zaváděcím parametrem.
.IP
Například parametry:
.IP
.in +4n
.EX
reserve=0x300,32 bla=0x300
.EE
.in
.IP
říkají všem ovladačům, aby, kromě ovladače 'bla', vynechaly adresy od 0x300
do 0x31f.
.TP
\&\fB'panic=N'\fP
Nastane\-li kernel panic, systém se implicitně nebude pokoušet znovu
startovat, nastavíte\-li však tento parametr, pak bude jádro znovu startovat
po uplynutí N vteřin (je\-li N > 0). Toto lze nastavit také pomocí
.IP
.in +4n
.EX
echo N > /proc/sys/kernel/panic
.EE
.in
.TP
\&\fB'reboot=[warm|cold][,[bios|hard]]'\fP
Od verze 2.0.22 je reboot implicitně studeným startem. Chcete\-li použít
starší implicitní chování, použijte 'reboot=warm'. (Studený start může být
vyžadován pro reset nějakého hardware, naproti tomu může zničit ještě
nezapsaná data z vyrovnávací paměti. Teplý start může být rychlejší.)
Implicitně je reboot typu hard (řadič klávesnice je požádán o vygenerování
signálu RESET, nicméně existuje nejméně jeden motherboard, kde toto
nefunguje. Pak je nutno použít variantu \&'reboot=bios', která místo toho
požádá BIOS o reboot.
.TP
\&\fB'nosmp'\fP a \fB'maxcpus=N'\fP
(Pouze je\-li definováno __SMP__.) Parametr 'nosmp' či 'maxcpus=0' zakáže
podporu více procesorů; parametr \&'maxcpus=N' omezí počet aktivních
procesorů na N.
.SS "Parametry pro vývojáře jádra"
.TP
\&\fB'debug'\fP
Kernel messages are handed off to a daemon (e.g., \fBklogd\fP(8) or similar)
so that they may be logged to disk. Messages with a priority above
\fIconsole_loglevel\fP are also printed on the console. (For a discussion of
log levels, see \fBsyslog\fP(2).) By default, \fIconsole_loglevel\fP is set to
log messages at levels higher than \fBKERN_DEBUG\fP. This boot argument will
cause the kernel to also print messages logged at level \fBKERN_DEBUG\fP. The
console loglevel can also be set on a booted system via the
\fI/proc/sys/kernel/printk\fP file (described in \fBsyslog\fP(2)), the
\fBsyslog\fP(2) \fBSYSLOG_ACTION_CONSOLE_LEVEL\fP operation, or \fBdmesg\fP(8).
.TP
\&\fB'profile=N'\fP
Je možno zapnout tzv. kernel profiling, jestliže chceme zjistit, kde jádro
spotřebovává čas CPU. Profiling je zapnut nastavením proměnné \fIprof_shift\fP
na nenulovou hodnotu. Toho lze dosáhnout buď nastavením \fBCONFIG_PROFILE\fP
při překladu jádra nebo parametrem \&'profile='. Povšimněte si, že hodnota
\fIprof_shift\fP bude buďto zadaná hodnota nebo hodnota proměnné prostředí
\fBCONFIG_PROFILE_SHIFT\fP (je\-li nastavena) nebo implicitně 2. Význam této
hodnoty je přesnost takového počítání: každý takt (pokud je CPU aktivní v
jádře) zvětšuje počítadlo:
.IP
.in +4n
.EX
profile[address >> prof_shift]++;
.EE
.in
.IP
Neupravenou informaci o profilingu lze za běhu získat čtením
\fI/proc/profile\fP. Pro porozumění této informaci lze použít například
readprofile.c. Zápis do \fI/proc/profile\fP vynuluje počítadla.
.SS "Parametry pro využití ramdisku"
(Only if the kernel was compiled with \fBCONFIG_BLK_DEV_RAM\fP.) In general it
is a bad idea to use a ramdisk under Linux\(emthe system will use available
memory more efficiently itself. But while booting, it is often useful to
load the floppy contents into a ramdisk. One might also have a system in
which first some modules (for filesystem or hardware) must be loaded before
the main disk can be accessed.
.IP
In Linux 1.3.48, ramdisk handling was changed drastically. Earlier, the
memory was allocated statically, and there was a 'ramdisk=N' parameter to
tell its size. (This could also be set in the kernel image at compile
time.) These days ram disks use the buffer cache, and grow dynamically.
For a lot of information on the current ramdisk setup, see the kernel source
file \fIDocumentation/blockdev/ramdisk.txt\fP (\fIDocumentation/ramdisk.txt\fP in
older kernels).
.IP
Jsou zde čtyři parametry, dvě logické hodnoty a dvě celá čísla.
.TP
\&\fB'load_ramdisk=N'\fP
Jestliže je N=1, nahraj ramdisk, jestliže N=0, nenahrávej jej (toto je
implicitní nastavení).
.TP
\&\fB'prompt_ramdisk=N'\fP
Pro N=1, jádro požádá o vložení diskety (implicitní nastavení). Pro N=0
jádro o nic nežádá. (tento parametr není nikdy potřeba)
.TP
\&\fB'ramdisk_size=N'\fP nebo (zastaralé) \fB'ramdisk=N'\fP
Nastaví maximální velikost ramdisku(ů) na N kB. Implicitně 4096 (4\ MB).
.TP
\&\fB'ramdisk_start=N'\fP
Nastaví číslo počátečního bloku (offset na disketě odkud bude ramdisk
nahráván) na N. Toto má význam například pokud tatáž disketa obsahuje jak
jádro tak ramdisk.
.TP
\&\fB'noinitrd'\fP
(Pouze je\-li jádro přeloženo s \fBCONFIG_BLK_DEV_RAM\fP a
\fBCONFIG_BLK_DEV_INITRD\fP.) Nyní je možno přeložit jádro s podporou
initrd. Jestliže je tato varianta povolena, při startu systému se nahraje
jak jádro tak iniciální ramdisk, který jádro poté změní na 'normální'
ramdisk připojený pro čtení i zápis jako kořenový svazek. Poté je je spuštěn
program \fI/linuxrc\fP; nato je připojen skutečný kořenový svazek a initrd je
připojeno jako \fI/initrd\fP; nakonec je aktivována obvyklá posloupnost
zavádění (tj. spuštění \fI/sbin/init\fP).
.IP
.\" commit 9d85025b0418163fae079c9ba8f8445212de8568
For a detailed description of the initrd feature, see the kernel source file
\fIDocumentation/admin\-guide/initrd.rst\fP (or \fIDocumentation/initrd.txt\fP
before Linux 4.10).
.IP
Parametr 'noinitrd' zakazuje použití initrd i v případě, že jádro bylo
přeloženou s podporou initrd. Data z initrd jsou přístupná přes
\fI/dev/initrd\fP. (Toto zařízení může být použito jen jednou: data jsou
uvolněna z paměti, jakmile poslední proces uzavře \fI/dev/initrd\fP.)
.SS "Zaváděcí parametry pro zařízení SCSI"
Notace použitá v této sekci:
.PP
\fIiobase\fP \-\- první V/V port použitý SCSI adaptérem. Jsou uváděny v
šestnáctkové soustavě, obvykle leží v intervalu od 0x200 do 0x3ff.
.PP
\fIirq\fP \-\- číslo přerušení, která je nastaveno při konfiguraci karty.
Správné hodnoty závisí na typu karty, obvykle se jedná o jednu z hodnot 5,
7, 9, 10, 11, 12 a 15. Ostatní hodnoty jsou použity jinými obvyklými
zařízeními jako IDE disky, diskety, sériové porty aj.
.PP
\fIscsi\-id\fP \-\- ID, kterým se SCSI zařízení jednoznačně identifikuje v rámci
jedné SCSI sběrnice. Pouze některé karty povolují tuto hodnotu nastavit,
ostatní ji mají permanentně nastavenou bez možnosti změny. Obvyklá hodnota
je 7, ale například karty Seagate and Future Domain TMC\-950 používají 6.
.PP
\fIparity\fP \-\- zda SCSI adaptér očekává, že připojená zařízení používají
paritu při komunikaci. Nastavení parametru na jedna kontrolu parity povolí,
nula ji zakáže. Opět, ne všechny adaptéry povolují toto nastavit jako
parametr.
.TP
\&\fB'max_scsi_luns=...'\fP
Každé SCSI zařízení může vnitřně obsahovat několik \&'podzařízení'. Jako
příklad uveďme některou z novějších SCSI CD\-ROM, které jsou schopny pracovat
s několika disky najednou. Každý jednotlivý disk je pak adresován jako
\&'Logical Unit Number' (LUN \- číslo logické jednotky) pro dané SCSI
zařízení. Na druhou stranu, drtivá většina zařízení (např. pevné disky nebo
pásky) mají jenom jeden LUN, který má hodnotu LUN 0.
.IP
Některá špatně navržená SCSI zařízení nejsou schopna pracovat jako jednotky
s nenulovým LUN. Jestliže není při překladu jádra nastaveno
\fBCONFIG_SCSI_MULTI_LUN\fP, pak bude jádro při startu testovat pouze LUN=0.
.IP
Pomocí parametru 'max_scsi_luns=n' lze při startu nastavit, kolik LUN se má
testovat. Povolené hodnoty jsou od jedné do osmi. Hodnota n=1 zakazuje
zkoušet jiné LUN než 0.
.TP
\fBNastavení SCSI pásky\fP
Některé parametry pro SCSI páskový ovladač lze zadat následovně:
.IP
.in +4n
.EX
\fBst=\fP\fIbuf_size[,write_threshold[,max_bufs]]\fP
.EE
.in
.IP
První dvě čísla jsou hodnoty v kB. Implicitní hodnota \fIbuf_size\fP je 32\ kB,
přičemž maximální hodnota, kterou lze zadat je až 16384\ kB.
\fIwrite_threshold\fP je prahová hodnota obsazení vyrovnávací paměti pro
provedení zápisu na pásku, implicitně je nastavena na 30\ kB. Hodnota
\fImax_bufs\fP určuje největší povolený počet vyrovnávacích pamětí pro dané
zařízení (implicitní hodnota je dvě). Příklad:
.IP
.in +4n
.EX
st=32,30,2
.EE
.in
.IP
Podrobnosti jsou uvedeny v souboru \fIDocumentation/scsi/st.txt\fP (nebo v
případě starších jader \fIdrivers/scsi/README.st\fP) ve zdrojovém kódu jádra.
.SS "Pevné disky"
.TP
\fBParametry pro IDE Disky/CD\-ROM\fP
Ovladač IDE akceptuje řadu parametrů, od geometrie disku až po obcházení
chyb specifických zařízení. Specifické parametry jsou zadány pomocí \&'hdX='
kde X je v intervalu 'a'\(en'h'.
.IP
Parametry společné několika zařízením mají prefix 'hd='. Kombinace obou
způsobů zadávání funguje podle očekávání.
.IP
.\" Linux 2.0, 2.2, 2.4
Also note that 'hd=' can be used to refer to the next unspecified drive in
the (a, ..., h) sequence. For the following discussions, the 'hd=' option
will be cited for brevity. See the file \fIDocumentation/ide/ide.txt\fP (or
\fIDocumentation/ide.txt\fP in older kernels, or \fIdrivers/block/README.ide\fP in
ancient kernels) in the Linux kernel source for more details.
.TP
\fBParametry 'hd=cyls,heads,sects[,wpcom[,irq]]'\fP
Specifikace fyzické geometrie disku. Pouze první tři parametry jsou
povinné. Stopa/hlava/sektory jsou ty, které používá program fdisk. Hodnota
wcomp (předkompenzace pro zápis) se pro IDE disky nevyužívá. IRQ je hodnota
přerušení pro ovladač, na nějž je zařízení připojeno. (Toto není parametr
specifický pro disk.)
.TP
\fBParametr 'hd=serialize'\fP
Dvojité IDE rozhraní CMD\-640 obsahuje chybu, která může za určitých
okolností (na obě rozhraní se používají v tutéž chvíli) může zničit vaše
data. Tento parametr říká, že požadavky na obě rozhraní se budou řadit do
fronty, a tedy nikdy nebudou oslovena najednou obě rozhraní.
.TP
\fBParametr 'hd=noprobe'\fP
Netestuj dané zařízení. Např.
.IP
.in +4n
.EX
hdb=noprobe hdb=1166,7,17
.EE
.in
.IP
zakáže testování, ale nastaví geometrii, a tak je toto zařízení stane
použitelné pro operační systém.
.TP
\fBParametr 'hd=nowerr'\fP
Některá zařízení mají chybně stále nastavený příznak \fBWRERR_STAT\fP. Tento
parametr povoluje obejití této chyby.
.TP
\fBParametr 'hd=cdrom'\fP
Tento parametr říká, že namísto disku je připojena ATAPI CD\-ROM. Obvykle je
CD\-ROM detekována a rozpoznána automaticky, ale v případě že se tak nestalo,
toto je možná pomoc.
.TP
\fBStandardní parametry pro ST\-506 Disk Driver ('hd=')\fP
Standardní ovladač akceptuje geometrii podobně jako IDE driver; očekává však
přesně tři hodnoty (Stopa/Hlava/Sektory), v případě jiného počtu vás potichu
ignoruje. Navíc rozumí pouze 'hd=' jako parametru, tedy 'hda=' není
povolený zápis. Formát:
.IP
.in +4n
.EX
hd=cyls,heads,sects
.EE
.in
.IP
Jestliže máte instalovány dva disky, opakujte parametry pro druhý disk.
.SS Ethernet
Různé ovladače mají různé parametry, ale obecně mají všechny IRQ, V/V adresu
a jméno. Takže základní forma parametrů je:
.PP
.in +4n
.EX
ether=irq,iobase[,param_1[,...param_8]],name
.EE
.in
.PP
První nečíselný parametr je chápán jako jméno. Hodnoty param_n (jsou\-li
použity) mají různý význam pro různé adaptéry. Typicky určují adresu sdílené
paměti, výběr rozhraní, kanál DMA aj.
.PP
Obvykle se používá tento parametr pro autoprobe druhé síťově karty
(implicitně se hledá jen první):
.PP
.in +4n
.EX
ether=0,0,eth1
.EE
.in
.PP
Poznamenejme, že hodnoty 0 pro IRQ a iobase nutí ovladače k autodetekci.
.PP
The Ethernet\-HowTo has extensive documentation on using multiple cards and
on the card/driver\-specific implementation of the param_n values where
used. Interested readers should refer to the section in that document on
their particular card.
.SS "Ovladač pro řadič disketové jednotky"
There are many floppy driver options, and they are all listed in
\fIDocumentation/blockdev/floppy.txt\fP (or \fIDocumentation/floppy.txt\fP in
older kernels, or \fIdrivers/block/README.fd\fP for ancient kernels) in the
Linux kernel source. See that file for the details.
.SS "Ovladač zvukových karet"
The sound driver can also accept boot arguments to override the compiled\-in
values. This is not recommended, as it is rather complex. It is described
in the Linux kernel source file \fIDocumentation/sound/oss/README.OSS\fP
(\fIdrivers/sound/Readme.linux\fP in older kernel versions). It accepts a boot
argument of the form:
.PP
.in +4n
.EX
sound=device1[,device2[,device3...[,device10]]]
.EE
.in
.PP
where each deviceN value is of the following format 0xTaaaId and the bytes
are used as follows:
.PP
T \- typ zařízení: 1=FM, 2=SB, 3=PAS, 4=GUS, 5=MPU401, 6=SB16, 7=SB16\-MPU401
.PP
aaa \- V/V adresa (šestnáctkově).
.PP
I \- IRQ šestnáctkově (tj. 10=a, 11=b, ...)
.PP
d \- kanál DMA.
.PP
Jak vidíte, je to poměrně zmatečné, takže lepší přeložit jádro s konkrétními
hodnotami. Parametr ve tvaru \&'sound=0' zakáže použití zvukové karty.
.SS "Ovladač tiskárny"
.TP
\&\fB'lp='\fP
.br
Syntaxe:
.IP
.in +4n
.EX
lp=0
lp=auto
lp=reset
lp=port[,port...]
.EE
.in
.IP
Můžete říct ovladači tiskárny, které porty má používat a které ne. Druhá
možnost se hodí, pokud nechcete, aby ovladač tiskárny zabral všechny
dostupné paralelní porty, takže je mohou využívat jiné ovladače (např. PLIP,
PPA).
.IP
.\" .SH AUTHORS
.\" Linus Torvalds (and many others)
Formát parametru je vícero jmen portů. Například lp=none,parport0 použije
první paralelní port pro lp1 a zakáže lp0. Pro úplný zákaz ovladače tiskárny
je možno použít lp=0.
.SH "DALŠÍ INFORMACE"
\fBklogd\fP(8), \fBmount\fP(8)
.PP
For up\-to\-date information, see the kernel source file
\fIDocumentation/admin\-guide/kernel\-parameters.txt\fP.
.SH TIRÁŽ
Tato stránka je součástí projektu Linux \fIman\-pages\fP v5.10. Popis projektu a
informace o hlášení chyb najdete na
\%https://www.kernel.org/doc/man\-pages/.
.PP
.SH PŘEKLAD
Překlad této příručky do španělštiny vytvořili
Jiří Pavlovský
a
Pavel Heimlich
.
.PP
Tento překlad je bezplatná dokumentace; Přečtěte si
.UR https://www.gnu.org/licenses/gpl-3.0.html
GNU General Public License Version 3
.UE
nebo novější ohledně podmínek autorských práv. Neexistuje ŽÁDNÁ ODPOVĚDNOST.
.PP
Pokud narazíte na nějaké chyby v překladu této příručky, pošlete e-mail na adresu
.MT translation-team-cs@lists.sourceforge.net
.ME .